Jmenuji se Jiří Bína, (podle otce z Toskánska Giorgio Bini).
Narodil jsem se v Ostravě a vyrůstal jako jediný syn s mladou maminkou, původem z jižního Pruska, na sídlišti v Havířově, města horníků, hutníků a slévačů...
Ovlivněn hudbou The Beatles a The Rolling Stones a životním stylem socialistického realismu Československé socialistické republiky 60. a 70. let 20. století jsem nejvíce volného času trávil doma pod velkou rodinnou knihovnou se vzácnými tisky beletrie, (historických a dobrodružných románů, sci-fi, pohádek, poezie aj.), bohatě ilustrovaných odborných knih o přírodě, architektuře, hudbě, cestování atd..)
Zdědil jsem po prarodičích vzácná filatelistická alba, která jsem se zálibou od dětství pravidelně doplňoval, na cestách kolem voňavých trafik do Lidové školy umění, kde jsem se učil psát a číst notové záznamy a hrát na akordeon. Do trafik a novinových stánků jsem vstupoval bojácně jako do Božího chrámu, nebo do výstavní galerie, kde bývalo k prohlížení a prodeji spousta zajímavých věciček! Tak jsem si z kapesného od milované babičky, občas koupil Mateřídoušku, Čtyřlístek, později ABC-mladých techniků a přírodovědců, 100+1, aj.. (A jak to tam krásně vonělo tiskařskými barvami, tabákem a parfémovanými prsatými prodavačkami..!)
Maminka, velice starostlivá a krásná žena, původem z malé vesnice nedaleko Opavy (Troppau), mne od útlého dětství učila poznávat tajemství přírody a hor, učila mne sportovat, číst knihy, zdravě jíst a dopřávala mi ve své velké lásce ke mě to nejhezčí, so sama uměla, a co jsem kdy v životě poznal. Otec kvůli svým hudebním aktivitám na mne neměl čas a tak mne zanedbával. Občas mne vodil na své hudební zkoušky s bigbeatovou kapelou, kde mne to vůbec nebavilo, protože se mi tam nikdo nevěnoval. Přál si, abych se stal hudebníkem, a tak mne již ve čtyřech letech naučil hrát na heligonku, později na perkuse a byl na sebe pyšný, když jsem s ním již od čtyřech let veřejně vystupoval na hudebních koncertech na podnikových oslavách, v hudebních klubech, restauracích atp, (jako malý Wolfgang Amadeus Mozart), hudebně nadaný po agresivním otci, ale deprimovaný jeho sobectvím a jeho podprůměrnou aktivitou v jeho otcovské roli.
Později jsem se jako autodidakt naučil velmi dobře hrát na kytaru a jiné strunné hudební nástroje, také dechové, klávesové a perkusní nástroje a příležitostně vystupoval se svými generačními přáteli po hospodách, jazzových, rockových a undergroundových klubech. Skládal jsem muziku, texty a poezii, zpíval jsem a tančil, abych se zalíbil dívkám, o které jsem neuměl jinak ve své vrozené plachosti a ostýchavosti projevovat zájem...
............................................................................................................................
(fotograf, scénograf, architekt, restaurátor a učitel, stomik, člen UOAA a Ligy proti rakovině, Jiří Bína)
Česká společnost, ve své chabé mentalitě, brutalitě a neuvědomělé národní identitě se ve svém dědičném strachu brání všemu co ji v něčem převyšuje !!!
Pokud své silné jedince a kritiky nepopraví, nebo neumlčí farmaceutickými prostředky, vypudí je z této země daleko za hranice, jako například Karla Havlíčka, Karla Kryla a jiné významné buditele...
/Já chci lásku, radost, dobrou náladu,
Vaše peníze ve mně štěstí neprobouzí !
Já jsem postavil svíci. Na tobě je, abys ji zapálil.
Já jsem postavil chrám. Na tobě je, abys zabydlel jeho ticho...
(Citadela LXXXIII, 130)
